Zážitky z necelých dvou dnů v Hong Kongu vydají na delší povídání, takže alespoň dnes začnu. Tady pak můžete shlédnout výběr z toho mála, co jsem stihl nafotit. Fotogalerie Hong Kong
Po dlouhém letu z Amsterdamu, na kterém na mě bohužel vyšlo místo vedle číňanky s rok a půl starým klučinou, přistálo Jumbo KLM na Hong Kongském letišti zhruba v 9 ráno. Řádně nevyspalý, ale již jen s batohem jsem se vydal do města.
Doubledecker vliv Británie nezapře
Majitel hostelu mě nasměroval na autobus jedoucí do centra a po krátkém nedorozumění (jízdenky jen u pokladny) jsem s foťákem v ruce koukal na Hong Kong za oknem doubledeckeru. Že není Čína jako Čína bylo vidět prakticky na každém kroku, prakticky nebyl problém se s místními domluvit jakous-takous angličtinou, tedy i právě se zmíněným řidičem autobusu. Mandarínská čínština v Hong Kongu samotném není dominantním jazykem a od Kantonštiny se dost výrazně liší, nicméně prakticky veškeré nápisy jsou vyvedeny dvojmo, jak ve znacích, tak v angličtině. Jízda autobusem se ale ještě maličko zdramatizovala, protože jsem zvládl na zhruba 50ti minutové cestě usnout a přejet tak svou zastávku. Konečná naštěstí nebyla nijak daleko a jedna stanice metra můj problém vyřešila.
Můj velikánský dvoulůžkový pokoj!
Hostel, rezervovaný den předem po internetu měl být na Nathan road v pátém patře, to jsem ale ještě netušil, co je to za místo. Ulice Nathan Road v oblasti Kowloon je totiž proslulá indickými a pákistánskými krejčími a prodejci padělků všeho možného. Než jsem přišel na prakticky jediný způsob jak se jim vyhnout – totiž nenavazovat oční kontakt – musel jsem odmítnout asi 20 podobných obchodníků. Toliko po ujití zhruba padesáti metrů! Pokojík na mě nakonec čekal dvoulůžkový, protože můj původní stihl majitel obsadit, ale za původní cenu, tedy bez problémů. Není ale dvoulůžkový jako dvoulůžkový: tento měl “pohodlné” rozměry 2×2,5 metru s koupelnou o přibližně dalších 2 metrech čtverečních; okno v Hong Kongu nejspíš nezbytné není. Znavenému tělu to ale bylo putna a na 2 hodiny jsem vytuhnul.
Hong Kongská zapečená dobrota
Po probuzení jsem skočil na výborné zapečené kuře a hurá na do světa. Dle doporučení jednoho z “místních” cizinců jsem vyrazil na vyhlídku Victoria peak, ze které měl být krásný výhled na město.
Mezi ostrovy Hong Kongu pendlují téměř historické parníčky “Star Ferry”, ze kterých je krásný výhled na skleněný les mrakodrapů lemující oba břehy, a to za neuvěřitelné 3 Kč – cenu, které by se vysmál i převozník přes Vltavu.
“Petřínská lanovka” na vyhlídku
K Victoria peak ale ještě zbývalo nasednout na obdobu petřínské lanovky a nechat se vyvézt nad mrakodrapy – noční hra světel je opravdu podívaná k nezaplacení. Lanovka, jejíž původní verze byla v provozu již v na začátku 20. století, stoupá opravdu příkře a stát za jízdy se pokouší málokdo, vůz se totiž na rozdíl od té petřínské naklání celý a sklon podlahy kopíruje terén. Nicméně celá lanovka byla patřičně zmodernizována a tak máme z jízdy docela dobrý pocit.
Večer jsem pak stihnul ještě navštívit noční trh, který v mnohém přípomínal ty tchajwanské, snad s výjimkou smradlavého tofu. To je doma asi jen na Tchajwanu.
Jackie a já 
pokračování příště
Taipei, TAIWAN
Tak jsme se konečně dočkali!!!!!!!!!
No hluboce závidím a přeju. Taky bych to ráda viděla na vlastní očka. Fotky jsou skvělý, zvlášť působivé ty noční z Victoria Peak. Jak do turistické příručky.
BTW: to je ten Budha, kvůli kterýmu Ti skoro uletělo letadlo?
Jo, ještě. Z čehopa je ten Budha usochaný? Nedá se dobře odhadnout matrošek.
A přece jen si nedopustím, spíš než “přecejen” z galerie.
to jsem si mohl myslet, že se hned objeví šťourové
Buddha je z bronzu a má 34 metrů, takže je to největší venkovní bronzový buddha na světě.
Pro pozorné (nebo ty s dobrou pamětí) je to stejný buddha Amitábha, jakého jsem si vyfotil v japonské Kamakuře, tedy sedící na lotosovém květu. Tam se mu ovšem říkalo “Amida Butsu” a byl o něco menší, pouhých 13 metrů. Zato je ten japonský o mnoho starší, protože na svém místě stojí už od roku 1252. Hong Kongský bratříček letos oslavil patnácté narozeniny.
jo láká to k návštěvě. mne by bylo celkem jedno, že kantonská a mandarinská čínština se liší, stačila by angličtina.
jo, v jazykovém ohledu je z Číny nejpřístupnější asi právě Hong Kong, i když teď se na toto téma nejspíš zlepšily i Peking a Šanghaj.
K návštěvě můžu HK jen doporučit, speciálně pokud bude mít člověk dost času i na návštěvu Macaa. Rozhodně návštěva potěší nejeden mlsný jazýček.
Mě reportáž z Hong-Kongu taky velice potěšila, včetně slibného “pokračování příště”. Jinak když to vezmu popořádku, šokovala mě velikost dvoulůžkového pokoje, to by ses byl do toho původního jednolůžkového snad ani nevešel!
Na obranu převozníků přes Vltavu můžu jen říct, že na přívozu přes ni mezi Žofínem a Dětským ostrovem není nutno platit vůbec nic, ovšem člověk se musí tvářit jako domorodec, což mně v Praze jde rozhodně líp než tobě v Hong-Kongu.
A pak mě ještě zajímá, zda jsi městem brouzdal sám nebo jsi měl nějaký doprovod/kyni, kdož zároveň pořizoval tvoje fotky?
Na pokračování se těší a hezký týden přeje Jituš
No jo, člověk sem chvíli nekoukne a hned ho někdo předběhne v repání…
Fotky i vyprávění jsou fakt pěkný a lákavý, už se těším na další a rovněž hluboce závidím a přeju.
Jen tak lenochodem, na tý fotce s Hong Kongským nábřežím vypadáš jak vánoční stromeček, to se ti všechny ty tašky fakt vešly do bejváku???
No, koukám, aby sis nerejpla
Protože jsem byl v HK jen den a půl, nezbylo než se druhý den poflakovat po městě se všemi svými věcmi. Aspoň kufr jsem si nechal na letišti a nemusel se plahočit i s ním.
“dvoulůžkáč” svými rozměry naštěstí batoh i mne pojmul, konec konců jsem se předtím vešel i do letadla.
Na dotaz k fotkám: protože všichni moji přátelé byli tou dobou mimo Hong Kong, musel jsem se poflakovat sám s mapou a náhodnými známými. Fotky tak většinou fotili další turisté
I tak to ale stálo za to.
po bitvě je každý g…
myslel jsem, že na malý hk půldruhého dne stačí.
Tatíku, já to nekritizuju, jsem rád, že jsem tam zajel. Ověšený jsem byl jak jsem si sám vybral. Tudíž mám důvod zajet do HK ještě jednou a příště si navíc udělám čas ještě na Macao.
Mimo to v časové tísni jsem byl svým způsobem už i v Praze, a škola taky chtěla abych tu byl včas.
Z jiného soudku: Češi, kteří nemají vízum do Číny si jej stejně můžou pořídit nejblíž právě v Hong Kongu, a to 2-3 dny trvá…
Hong Kong bych viděla taky ráda, vypadá to moc pěkně.
)
(btw zkratka HK mi evokuje spíš houskové knedlíky, ale to sem nepatří
… a než se do mě pustí mamča, musím všechny ujistit, že “repat” (jak jsem napsala výše) v žádném případě nehodlám, neboť repová kariéra mne nikterak neláká.