22
Jak jsem slíbil, tak činím.
Druhý den v Hong Kongu byl ve znamení řízeného úprku, aby panáčkovi neuletělo letadlo. Protože cesta mezi ostrovy bývalé anglické kolonie přece jen nějaký čas zabere, rozhodl jsem se dopoledne “zabít” procházkou po chodníku slávy Hong Kongské filmové scény, a i když mi většina jmen herců mnoho neříkala, byl odtud opravdu krásný výhled na druhý břeh plný mrakodrapů.
|
|
|
||
Hong Kong = lodě + mrakodrapy
|
|
|
||
Historie a Moderna
Jedna z věcí, která upoutala mou pozornost je doposud hojně využívané bambusové lešení, které bylo vidět kolem nejedné opravované budovy. Pevně věřím, že mrakodrapy s jeho pomocí ale už nestavějí…
|
|
|
||
Bambusové lešení
Po procházce a obědě došlo na druhou část programu, návštěvu největší venkovní bronzové sochy Buddhy na světě. Navíc to byl díky blízkému letišti přímo ideální cíl.
K Buddhovi, respektive do vesničky Ngongping jede kabinková lanovka běžně kolem dvaceti minut, takže jsem příliš neváhal a i přes varování o možném výpadku kvůli bouřce, lístek pořídil. Jak mi totiž bylo přislíbeno, lanovka běžně při bouřkách stojí tak patnáct, dvacet minut.
Modří už vědí, že to nakonec bylo všechno trochu jinak.
|
|
|
||
plánek Ngong Pingské lanovky
|
|
|
||
mapka vesničky NgongPing
Lanovka totiž sice po několika zastávkách dorazila na kopec s asi desetiminutovým zpožděním, nicméně sotva jsem vystoupil, bylo z dlouhé fronty jasné, že nikdo už dlouho nejel dolů. Krátce na to se ozvalo hlášení, že kvůli bouřce lanovka až do odvolání nepojede.
|
|
|
||
Plastový! strom!
|
|
|
||
Buddha tyčící se nad turistickou vesničkou
Pln optimismu jsem tak vyrazil na prohlídku, doufaje, že se situace zakrátko změní.
Po prohlídce čistě turistické vesničky Ngongping vedla cesta přímo ke schodům do nebe, tedy k obrovské soše Buddhy Amitábhy sedícího na lotosovém květu.
|
|
|
||
Až tam nahoru musím?
|
|
|
||
Skoro nahoře
Impozantní socha se vypínala proti zářící obloze a nabízela krásný pohled na okolní kopce, bohužel ale také na stále stojící lanovku.
Protože celou dobu co jsem byl ve vesničce nespadla ani kapka, byla věčná hlášení o lanovce mimo provoz nervy drásající a po necelých 2 hodinách čekání jsem začal propadat zoufalství, žmoulaje elektronickou letenku.
|
|
|
||
Tian Tan buddha po dešti
Nakonec se dvě hodiny před mým plánovaným odletem lanovka rozjela, jenže fronta před terminálem tou dobou vypadala na další hodinu – s prosíkem jsem se tedy vydal za zřízencem a vymohl si přednostní jízdu; na nedaleké letiště jsem potom od spodní stanice dorazil s hodinou a půl k dobru.
Hong Kong mi tak připravil malé zpestření, ale budu se těšit na další návštěvu. Jídlo bylo vážně super.
Taipei, TAIWAN
tak už máme HK udělaný, no takovéhle napínání u letenky bez možnosti změny je hezký adrenalin.
Tak jsme se konečně dočkali Hong Kongu 2/2. Hurá. fotky už známe, povídání bylo pěkné. Adrenalin už vyprchal, nicméně ses potatil a naštěsti i pomamil. Ale musím říct, že mě by v tvé situaci už nervy přímo stříkaly. Ale dobrá věc se podařila, “veni, vivi, vici nad lanovkou” a včas jsi byl tam, kde máš a chceš být.
PS. Máme tu na návštěvě Marjolijn, takže moc pozdravů apod.
PSS. Jiříkovská klávesnice zlobí a tak jsem musela už asi 10 překlepů opravovat, protože známe známé šťoury ……..
Supr, konečně jsme se dočkali
A musím znovu napsat, že se mi Hong Kong fakt líbí a taky bych se tam někdy vypravila… Jen bych se snažila vyhýbat bambusovýmu lešení (ačkoli bambus je možná o něco něžnější než železo, když ti spadne na hlavu).
(Za šťoury: zopakuj si přechodníky
)
ty prechodníky potvrzují, že má i poměrně významný ženský prvek v uvažování. Občas se ženská jemnost a rafinovanost může hodit, ne Terko?
náhodou, vzhledem k tomu, že přechodníky slýchám téměř výlučně od něžnějšího pohlaví, není se čemu divit, že jsem použil ženský tvar
Nadto si nevybavuji, že bych se je kdy ve škole učil, jsa beze sporu obětí modernizace jazyka českého a výuky jeho na školách obecných.
PS: doufám, že jazykozpytné kolegium (čti: šťourové) v mém výplodu již žádné nesprávné přechodníky nenalezne
@padre: Co na to říct? Snad jen: “hm”.
Ahojky, že přechodník někoho bací do očí, dobrá. Ale že já jsem napsala “veni, vivi, vici” a nikdo si nešťournul a já to uviděla až teď! Tedy pardón, nevím co v latině znamená vivi zkusím odhadnout, že “žil jsem”, což je vzhledem k článku nesmysl a překlep, anžto tam mělo být “vidi”, neboli “přišel, viděl a zvítězil jsem”, jak pravil jistý římský vojevůdce. Takže tímto jsem odbyla sebe.
Ale k článku 2/2 jen droboučkou poznámečku: červení, zelení, fialoví, černí, puntíkovaní apod……, ti nevědí?
Ahojky, pozdě ale přece přidávám svoji trošku do mlýna. Cesta hong-kongskou lanovkou byla tedy pořádný adrenalin!
Ale něco podobného se dá zažít i blíže rodné vlasti. Byly jsme před pár lety s Vandou na lyžařské dovolené na Chopku, na jeho jižní straně v hotelu Kosodrevina. Noční vlak jede do Liptovského Mikuláše, odtud do Jasnej (což je na severní straně) busem a pak jsme měly vymyšleno, že vyjedeme lanovkou na vrchol Chopku a k našemu hotelu sjedeme na lyžích. Dobře vymyšleno, ale kvůli větru lanovka nejela a nejela, vyhlížely jsme ji skoro tak toužebně jako ty tu tvoji…Sice nám neletělo letadlo, ale potřebovaly jsme se do večera dostat do hotelu.
Nakonec jsme musely objet celý horský masív Chopku autobusem (zajížďka asi 50km), dorazily na Srdiečko v době, kdy už nejela lanovka a poslední fázi cesty absolvovaly po černé sjezdovce vzhůru rolbou! Zážitek na celý život! Měj se! (dneska ale nefouká, nebouří a krásně svítí sluníčko)