20
Umění masáže je v Asii (a samozřejmě i na Tchajwanu) poměrně značně rozšířené a těší se velké oblibě. I proto lze nalézt masážní salony nebo alespoň masážní kouty ve většině nákupních center, podzemních pasáží i poblíž turisticky oblíbených nočních trhů.
Poměrně odlišné už ale je pojetí masáže – v porovnání se západní masáží jde totiž doslova o “maso”. Jak mi potvrdila tchajwanská kamarádka, i díky relativně vyšší ceně (od cca 600Kč za hodinu), se většina Tchajwanců snaží vyřešit problémy své tělesné schránky za jedinou návštěvu. Maséři proto používají o dost více síly, než by v Evropě přicházelo v úvahu, nezřídka až na prahu bolesti, případně za ním.
Jednu takovou návštěvu jsem si naordinoval v pondělí večer s totálně zablokovaným levým ramenem, které mi bylo odměnou za zapnutí klimatizace. Přiznám se, že během masáže (i po žádosti o trochu něžnější přístup) jsem křičel jak holka, zauzlovaná ramena jsem měl totiž obě, jen levé ještě navíc bolelo při každém necitlivějším pohybu.
Abych masérovi úplně nekřivdil, druhý den jsem najednou mohl otáčet hlavou i zvednout ruce nad ramena jen s náznakem předchozí bolesti, noc po masáži byla ale vskutku očistec.
Asi nejlépe vystihuje mé pocity z asijské masáže citát zmiňovaného terapeuta, když mě několikrát pobízel k uvolnění: “Proč chodíš na masáž, když se bojíš bolesti?”
PS: Předchozí sezení, které bylo podobně intenzivní, jen bez zablokovaného svalstva, zahrnovalo i dvacet minut trápení chodidel. Výsledek ovšem stál za to a i při obdobně intenzivní péči o záda jsem dokázal usnout 
Druhý den jsem chodil jak po nebesích.
PPS: Pro šťouraly, když mluvím o asijské masáži, opravdu nemám na mysli jen tu tchajwanskou, ve Vietnamu jsem měl velmi podobnou zkušenost.
Taipei, TAIWAN
ukázku jsme absolvovali zde jako thajskou masáž, Fakt je to dost do bolesti což se hodně liší od naší masáže, která bolet nemá resp. tam se končí když začne. Já účinnost nemohu nijak posoudit, mne nic zvlášť nebolelo a ani potom jsem rozdíl necítil.
Tvůj popis je však pro silné povahy nebo lidi kterým už nic nepomáhá a bolest tedy jsou nuceni vydržet.
Já si na jihu Číny dopřála masáž nohou a musím říct, že Tě chápu. Ač se mi druhý den a vlastně už i ten večer chodilo dobře ba skoro vznášelo, jak předpovídala Markéta, samotný průběh byl místy dost bolestivý.
tak druhé potvrzení – tentokrát mi ovšem další člověk přímo tvrdil, že když to tchajwance při masáži nebolí, tak mu přijde masáž málo do hloubky. to jest, bolest je nedílnou a vyžadovanou součástí terapie. Holt, jsme každý jiný.
Fajn, tak už jistě chápeš moje trauma z Vietnamu a důvod, proč jsem od té doby na masáži nebyla a nehodlám na tom v blízké době ani nic měnit. Na místě jsi mi ale ještě tvrdil, že se ti to líbilo, tak nevím, jestlis kecal, nebo se teď jedná o vzpomínkový pesimismus
Tehdy ve Vietnamu mi to nevadilo – tamější masáž byla silnější, ale ve své podstatě mně nebolela. Intenzitou ale snesla srovnání i s místní verzí…
Tobě samozřejmě masáž nutit nehodlám, i když se možná občas zmíním
Apropos, takové naložení sebe sama v hotspringu také není špatné…
Nemám tušení, co je to hotspring. Nějaký český název by to nemělo?
strýček gůgl napoví: horký pramen
No, na tolik anglicky ještě umím