Po návštěvě pekingského Letního paláce nám večer zbyl čas na zhuštěnou ukázku čínského divadla. Zhuštěnou proto, že běžné původní představení mívá 4-6 hodin velmi specifické produkce, na což většina nezkušeného západního publika není ani náznakem připravená.
|
|
|
||
|
|
|
||
Náročný výšlap na opravený (tj. turistický) úsek čínské zdi začal téměř dvouhodinovou jízdou minibusem od hotelu. Jak se na sídlo velikosti Pekingu sluší, většina této doby padla na průjezd městem samotným, řidič nás pak zavezl ke druhé nejbližší turistické zóně zvané Mutianyu. Jelikož naše návštěva padla na víkend, nebylo by v té nejbližší nejspíš k hnutí.
|
|
|
||
Zeď samotná je opravdu kouzelná a na pohled velice fotogenická – v daném úseku se ale plazí přes poměrně ostré kopce a výstup na nejzazší konec opravené zdi je okořeněn dlouhým a strmým schodištěm. Jak už to tak bývá, daleko náročnější byl ale následný sestup dolů, kdy se nám téměř klepala kolena.
|
|
|
||
Náladu nám ale spravila bobová dráha, která vedla od úpatí zdi na vrcholku kopce až na parkoviště, tu proseckou totiž strčila hravě do kapsy 
|
|
|
||
Jako správní turisté jsme nemohli vynechat krátké zastavení u olympijského Ptačího hnízda, které nás už jen připravilo na skvělou hostinu s pekingskou kachnou.
|
|
|
||
|
|
|
||
Z Pekingu zdraví
Ondra, Míla a Olda.
Hlásíme úspěšný přílet a nalezení hotelu v centru Pekingu.
Po krátkých peripetiích s hamižným taxikářem jsme zadarmo dojeli na kýženou ulici a po středně dlouhé procházce nalezli i hledaný hotel.
Teď už mají rodičové hlad, takže mě zase ženou ven…
Taipei, TAIWAN