Žádných 28°C ve stínu tu dnes není, takže zas tolik závidět nemusíte.
Ale na sluníčku se to na podobnou teplotu vyšplhat mohlo 
There’s no way we’re enjoying a comfortable 28°C, not in shade, anyway. Chances are the sensor is somewhere in direct sunlight 
Jak jsem slíbil, tak činím.
Druhý den v Hong Kongu byl ve znamení řízeného úprku, aby panáčkovi neuletělo letadlo. Protože cesta mezi ostrovy bývalé anglické kolonie přece jen nějaký čas zabere, rozhodl jsem se dopoledne “zabít” procházkou po chodníku slávy Hong Kongské filmové scény, a i když mi většina jmen herců mnoho neříkala, byl odtud opravdu krásný výhled na druhý břeh plný mrakodrapů.
|
|
|
||
|
|
|
||
Jedna z věcí, která upoutala mou pozornost je doposud hojně využívané bambusové lešení, které bylo vidět kolem nejedné opravované budovy. Pevně věřím, že mrakodrapy s jeho pomocí ale už nestavějí…
|
|
|
||
Po procházce a obědě došlo na druhou část programu, návštěvu největší venkovní bronzové sochy Buddhy na světě. Navíc to byl díky blízkému letišti přímo ideální cíl.
K Buddhovi, respektive do vesničky Ngongping jede kabinková lanovka běžně kolem dvaceti minut, takže jsem příliš neváhal a i přes varování o možném výpadku kvůli bouřce, lístek pořídil. Jak mi totiž bylo přislíbeno, lanovka běžně při bouřkách stojí tak patnáct, dvacet minut.
Modří už vědí, že to nakonec bylo všechno trochu jinak.
|
|
|
||
|
|
|
||
Lanovka totiž sice po několika zastávkách dorazila na kopec s asi desetiminutovým zpožděním, nicméně sotva jsem vystoupil, bylo z dlouhé fronty jasné, že nikdo už dlouho nejel dolů. Krátce na to se ozvalo hlášení, že kvůli bouřce lanovka až do odvolání nepojede.
|
|
|
||
|
|
|
||
Pln optimismu jsem tak vyrazil na prohlídku, doufaje, že se situace zakrátko změní.
Po prohlídce čistě turistické vesničky Ngongping vedla cesta přímo ke schodům do nebe, tedy k obrovské soše Buddhy Amitábhy sedícího na lotosovém květu.
|
|
|
||
|
|
|
||
Impozantní socha se vypínala proti zářící obloze a nabízela krásný pohled na okolní kopce, bohužel ale také na stále stojící lanovku.
Protože celou dobu co jsem byl ve vesničce nespadla ani kapka, byla věčná hlášení o lanovce mimo provoz nervy drásající a po necelých 2 hodinách čekání jsem začal propadat zoufalství, žmoulaje elektronickou letenku.
|
|
|
||
Nakonec se dvě hodiny před mým plánovaným odletem lanovka rozjela, jenže fronta před terminálem tou dobou vypadala na další hodinu – s prosíkem jsem se tedy vydal za zřízencem a vymohl si přednostní jízdu; na nedaleké letiště jsem potom od spodní stanice dorazil s hodinou a půl k dobru.
Hong Kong mi tak připravil malé zpestření, ale budu se těšit na další návštěvu. Jídlo bylo vážně super.
O zemětřesení na Tchajwanu jsem psal už několikrát, ale že mi ho budete závidět natolik, abyste si ho uspořádali i v Čechách, to jsem nečekal.
Dobrý, dobrý. Jen tak dál…
Zážitky z necelých dvou dnů v Hong Kongu vydají na delší povídání, takže alespoň dnes začnu. Tady pak můžete shlédnout výběr z toho mála, co jsem stihl nafotit. Fotogalerie Hong Kong
|
|
|
||
|
|
|
||
Po dlouhém letu z Amsterdamu, na kterém na mě bohužel vyšlo místo vedle číňanky s rok a půl starým klučinou, přistálo Jumbo KLM na Hong Kongském letišti zhruba v 9 ráno. Řádně nevyspalý, ale již jen s batohem jsem se vydal do města.
|
|
|
||
Majitel hostelu mě nasměroval na autobus jedoucí do centra a po krátkém nedorozumění (jízdenky jen u pokladny) jsem s foťákem v ruce koukal na Hong Kong za oknem doubledeckeru. Že není Čína jako Čína bylo vidět prakticky na každém kroku, prakticky nebyl problém se s místními domluvit jakous-takous angličtinou, tedy i právě se zmíněným řidičem autobusu. Mandarínská čínština v Hong Kongu samotném není dominantním jazykem a od Kantonštiny se dost výrazně liší, nicméně prakticky veškeré nápisy jsou vyvedeny dvojmo, jak ve znacích, tak v angličtině. Jízda autobusem se ale ještě maličko zdramatizovala, protože jsem zvládl na zhruba 50ti minutové cestě usnout a přejet tak svou zastávku. Konečná naštěstí nebyla nijak daleko a jedna stanice metra můj problém vyřešila.
|
|
|
||
Hostel, rezervovaný den předem po internetu měl být na Nathan road v pátém patře, to jsem ale ještě netušil, co je to za místo. Ulice Nathan Road v oblasti Kowloon je totiž proslulá indickými a pákistánskými krejčími a prodejci padělků všeho možného. Než jsem přišel na prakticky jediný způsob jak se jim vyhnout – totiž nenavazovat oční kontakt – musel jsem odmítnout asi 20 podobných obchodníků. Toliko po ujití zhruba padesáti metrů! Pokojík na mě nakonec čekal dvoulůžkový, protože můj původní stihl majitel obsadit, ale za původní cenu, tedy bez problémů. Není ale dvoulůžkový jako dvoulůžkový: tento měl “pohodlné” rozměry 2×2,5 metru s koupelnou o přibližně dalších 2 metrech čtverečních; okno v Hong Kongu nejspíš nezbytné není. Znavenému tělu to ale bylo putna a na 2 hodiny jsem vytuhnul.
|
|
|
||
Po probuzení jsem skočil na výborné zapečené kuře a hurá na do světa. Dle doporučení jednoho z “místních” cizinců jsem vyrazil na vyhlídku Victoria peak, ze které měl být krásný výhled na město.
|
|
|
||
Mezi ostrovy Hong Kongu pendlují téměř historické parníčky “Star Ferry”, ze kterých je krásný výhled na skleněný les mrakodrapů lemující oba břehy, a to za neuvěřitelné 3 Kč – cenu, které by se vysmál i převozník přes Vltavu.
|
|
|
||
|
|
|
||
K Victoria peak ale ještě zbývalo nasednout na obdobu petřínské lanovky a nechat se vyvézt nad mrakodrapy – noční hra světel je opravdu podívaná k nezaplacení. Lanovka, jejíž původní verze byla v provozu již v na začátku 20. století, stoupá opravdu příkře a stát za jízdy se pokouší málokdo, vůz se totiž na rozdíl od té petřínské naklání celý a sklon podlahy kopíruje terén. Nicméně celá lanovka byla patřičně zmodernizována a tak máme z jízdy docela dobrý pocit.
|
|
|
||
|
|
|
||
|
|
|
||
Večer jsem pak stihnul ještě navštívit noční trh, který v mnohém přípomínal ty tchajwanské, snad s výjimkou smradlavého tofu. To je doma asi jen na Tchajwanu.
|
|
|
||
pokračování příště
Přes svou snahu jsem se stal bakalářem Informačních Technologií. Běda všem
Taipei, TAIWAN