Ondřejův bloq

K mé nezměrné radosti se mi čas od času daří obsadit kuchyň tchajwanské kamarádky a spáchám nějakou tu českou specialitu. Na začátek dubna tak připadla rajská s knedlíkem a na dnes ji vystřídala sekaná dle maminčina receptu.

Samotné suroviny na sekanou jsou naštěstí i na ostrově docela dobře k sehnání, jediný větší problém představovala slušná hořčice (dle mého názoru musí samozřejmě být kremžská). Naštěstí se ale podařilo sehnat jednu z francouszkých celozrných hořčic, která po mírném doslazení kremžskou víc než dobře zastoupila. K mému překvapení se tu ale prakticky nedá sehnat křen, takže mi ani nic jiného nezbývalo. Maličkou lahvičku německého strouhaného křenu se mi totiž za 140Kč rozhodně pořizovat nechtělo.

Maminčina sekaná na Tchajwanu

Jak se podařila samotná sekaná můžete posoudit z obrázku – k mé potěše velmi chutnala i oběma přítomným Tchajwankám, které byly překvapeny netradiční hořčicí i “nádivkou” v domácí sekané. Zcela objektivně a bez špetky přehnané sebechvály  se tak musím poplácat po zádech i já sám, protože pečeně byla výborná.

…a na co nenarazím.
Tohoto krásného papoucha jsem potkal při své novoroční návštěvě Kaohsiungu. Bydlel před muzeem kuriozit a jsem si jistý, že mi něco říkal čínsky, bohužel jsem mu ale nerozuměl. Po chvíli se tak raději vrátil ke svým oblíbeným slunečnicovým semínkům.

Papouch Kaohsiungský

A jako přílepek ještě přidám jedno z panoramat, která jsem nafotil z Tchajpejských kopečků.

Noční Taipei ze Sloní hory

Do třetice všeho nejlepšího: Jak může vypadat mlha nad městem ukazuje následující obrázek z mého okna. Najdete rozdíl?

Najdi rozdíl

Nedám si pokoj, hlavně poté co jsem v televizi viděl, že ona “mlha” je vlastně největší písečná bouře v historii. Ne, že bych tolik věřil televizi, ale poměrně unikátní to je, i když víc si písečku na autech a všem ostatním užívají v okrajových částech města blíž Číně. Mně jen přišla jízda na motorce o něco méně pohodlná, ale žádné skřípání mezi zuby se nekonalo.

Písečná bouře v ulicích

Letos jsem neodolal a vyrazil na nejznámější atrakci Tchajwanských novoročních oslav – vypouštění létajících papírových lampionů v městečku Pching-si, kousek od Tchajpeje.

Lucerny s ohňostrojem

Prohlédnout FOTOGALERII

Číst celé…

Letos jsem neodolal a využil nabídku univerzity na zprostředkování hostitelské rodiny u příležitosti čínského (lunárního) nového roku.

2010 je rok Tygra

Číst celé…

Zimní počasí v Tchajpeji dostálo svému jménu a po týdnu sympatické “babí zimy” se opět ochladilo a dnes večer se přidal i lehce protivný déšť. Vím, že si proti sněhové kalamitě nemám prakticky na co stěžovat, ale už jsem asi trochu rozmazlený.

Abych nepsal stále jen o počasí, v sobotu vyvrcholilo dlouhé secvičování našeho sboru “Novoročním koncertem” – tedy, při příležitosti lunárního nového roku, samozřejmě.

Výsledná sestava anglických, latinských, tchajwanských a čínských písní nakonec čítala 13 skladeb plus jeden přídavek a zabrala skoro dvě hodiny čistého času.
K pobavení publika vytáhl dirigent k mikrofonu dva lidi – přítomného autora našich tchajwanských písní a také jednoho neobvyklého člena sboru, myšleno tedy mě. Tím mi samozřejmě způsobil nezměrnou radost a já tak dostal příležitost k procvičení čínštiny
Fotky a mp3 budou až je z přítomných náruživých fotografů vytluču.

Z jiného soudku: v reakci na minulý příspěvek dávám na vědomí, že jsem opět mobilně vybaven počítačem, tentokrát z dílny Sony Vaio a tak se můžu dál věnovat diplomce, fotkám, psaní blogu a bůhví čemu ještě.