Ondřejův bloq

Jak bývá Murphyho špatným zvykem, i tentokrát mě vzal za slovo.

Dnes jsem shodou okolností s několika lidmi rozebíral spolehlivost techniky, zejména té počítačové, a mě, hlupáka, nenapadlo nic lepšího, než nahlas vychválit bezproblémový chod mého notesu. Tou dobou jsem samozřejmě nic zlého netušil, ale mrzák Murphy na sebe nedal dlouho čekat.

Během prezentace na mítinku naší laboratoře (naštěstí ne mojí prezentace) se laptop bez varováni odporoučel a drze mi tvrdil, že jsem ho zapomněl zapnout.

Večer po příchodu domů už ale žertovat přestal a s kvíknutím zašlápnutého štěněte zhasl docela. Zatím bohužel odolává všem pokusům o dýchání z úst na procesor a přes mé snaživé pošťuchováni nehnul ni brvou ni kontrolkou.

Murphy se samozřejmě postaral, aby v mezičase stihla vypršet jakákoliv záruka

vybaví si většina lidí  jméno cremonského mistra Antonia Stradivariho, ovšem za připomenutí stojí rozhodně i díla mistrů Andrea a Niccoly Amati, z nichž Andrea má dokonce na svědomí podobu houslí, jak je známe dnes. Mým osobním favoritem ale se ale po dnešním večeru stal ještě jiný cremonský mistr, Giuseppe Guarneri del Gesù, Stradivariho o 50 let mladší současník.

Pokud vám stále uniká, proč se najednou zajímám o housle, na které jednak hrát neumím a o nichž si (nejen) z finančních důvodů můžu nechat jen zdát, hned vám záhadu objasním.

Guarneri, Stradivari, Amati. Miliony na dosah ruky…

Číst celé…

Zatímco Evropu i zbytek severní polokoule zasypává sníh, na Tchajwanu se během víkendu udělalo hezky a tak několik dobrých duší napadlo vyrazit pro změnu ven.

Jako správní mazáci jsme výlet sice začali až kolem poledne, čekala nás ale sympatická štreka s půlkilometrovým převýšením na pouhých pěti kilometrech, takže v plánu byl i návrat před úplným setměním.
Číst celé…

Národní park Jangmingšan (陽明山,Yangmingshan) je velmi oblíbenou destinací mnoha obyvatel Tchajpeje – začíná totiž na severním okraji města a je tak dobře dostupný i hromadnou dopravou.

Samotný park je pak pojmenován podle nejvyšší hory, která se v něm nachází – Jangmingšan, neboli Sluneční hory. Protkán je mnoha stezkami a nabízí celoročně pěkné vycházky i podívanou na okolní kopce, aniž by museli návštěvníci cestovat velkou dálku. Nicméně dle tradice Tchajwanci se do kopců vydávají ještě před rozbřeskem a tak i během jedné (neúspěšné) výpravy za východem slunce jsem potkal spoustu, převážně starších výletníků supících do kopce za ranního šera.

Mráčky mi ale nepřály, tak přilepím aspoň jednu fotku z dračí sluje v Siaojoukchengu. Sirnaté páry vyvěrající bez ustání puklinami ve skalách dávají tušit, že Tchajwan zdaleka není geologicky nejstabilnější oblast zemského povrchu.

Dračí doupě Xiaoyoukeng

Přípravy na další mezinárodní akci za účelem zviditelnění Tchajwanu jsou v plném proudu: výstavní areály se dokončují, reklamy na Flora Expo 2010 kam se člověk podívá. Já jsem ale při návštěvě Sunjatsenova památníku zakopl přímo o názornou ukázku, co že na tom expu všechno bude.

“Alegorický” vůz posetý květinami všech barev dává tušit, že půjde o opravdu pěknou podívanou. Jen datum konání akce na podzim 2010 mi připomíná, že tou dobou tu už nejspíš nebudu…

Alegorický květinový vůz

Číst celé…